Fytoterapie, tedy využívání léčivých rostlin a jejich přípravků, patří k nejstarším způsobům péče o zdraví. Znalost rostlin, jejich vlastností, způsobů sběru, zpracování a použití vznikala po tisíciletí na základě pozorování přírody a zkušeností jednotlivých kultur. Moderní fytoterapie dnes stojí na pomezí tradiční zkušenosti a současného přírodovědného poznání.
Léčivé rostliny lze využívat různými způsoby. Připravují se z nich například nálevy, odvary, tinktury, bylinné koupele, obklady, masti, olejové výtažky nebo další přípravky. Způsob zpracování přitom ovlivňuje, které látky z rostliny získáme a jakým způsobem je můžeme využít. Součástí znalosti fytoterapie proto není pouze znalost jednotlivých rostlin, ale také jejich správné určování, sběr, sušení, uchovávání, dávkování, možné nežádoucí účinky a vzájemné kombinace.
Na léčivou rostlinu můžeme nahlížet z různých odborných a tradičních systémů. Každý z nich používá vlastní jazyk a sleduje jiné vlastnosti rostliny. Pro studium fytoterapie je proto užitečné tyto přístupy rozlišovat a zároveň hledat jejich vzájemné souvislosti.
Jako modelový příklad můžeme použít přesličku rolní (Equisetum arvense).
1. Moderní západní fytoterapie
Moderní přírodovědný přístup vychází především z poznání chemického složení rostlin a z výzkumu biologických účinků jednotlivých obsahových látek. Sleduje například flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny, silice, saponiny a další skupiny přírodních sloučenin. Současně zkoumá jejich farmakologické účinky, způsob vstřebávání, metabolismus a bezpečnost.
Přeslička rolní obsahuje především minerální látky a sloučeniny křemíku, dále flavonoidy, saponiny, organické kyseliny a další látky. Tradičně i v současné fytoterapii je známá zejména v souvislosti s podporou vylučování moči a jako rostlina využívaná při péči o pokožku a pojivové tkáně.
Moderní přístup se tedy snaží odpovědět především na otázky:
Co rostlina obsahuje? Jaké látky jsou za její účinky odpovědné? Jaké účinky byly prokázány a jak bezpečné je její použití?
Tento způsob poznávání je důležitý zejména proto, že umožňuje oddělit tradiční zkušenost od účinků, které byly skutečně ověřeny současnými metodami.
2. Pohled tradiční čínské medicíny
Tradiční čínská medicína používá odlišný systém popisu účinků rostlin. Vychází z teorie jin a jang a z osmi základních principů: horko a chlad, povrch a nitro, nedostatek a nadbytek. U jednotlivých rostlin se dále hodnotí jejich přirozenost, chuť, tropismus neboli vztah k určitým funkčním okruhům a tradiční indikace.
Přeslička rolní je v rámci některých tradičních klasifikací popisována jako rostlina mírné až chladnější povahy a s určitou chutí a funkční afinitou. Tradiční čínský popis jejího působení se proto liší od západního popisu založeného na chemickém složení.
Důležité je chápat, že pojmy jako „horko“, „vítr“, „jang“ nebo „afinita k určitému orgánu“ zde představují součást tradičního teoretického systému a nelze je automaticky ztotožňovat s pojmy používanými současnou fyziologií nebo medicínou.
Tento přístup nás učí klást jinou otázku:
Jakou funkční kvalitu rostlině připisuje tradiční systém a v jakém typu nerovnováhy ji tradičně používá?
3. Tradiční evropská a česká medicína
Také evropská medicína vytvořila vlastní propracovaný systém popisu vlastností rostlin. Historicky vycházela především z učení o čtyřech základních kvalitách – horku, chladu, vlhku a suchu. Rostlinám byly současně připisovány základní chutě, například sladká, hořká, kyselá, slaná nebo palčivá. Posuzoval se rovněž stupeň jejich působení.
V tomto tradičním systému byla přeslička rolní spojována zejména s vlastnostmi vysušujícími, stahujícími a hojivými. Zevně se používala například ve formě obkladů při péči o pokožku a poranění. Její tradiční působení bylo vztahováno k více oblastem organismu, mimo jiné k ledvinám, močovému měchýři, plicím, střevům a játrům.
Pro současného studenta je tento historický systém významný i z jiného důvodu. Umožňuje pochopit, jak evropská bylinná tradice uvažovala ještě před rozvojem moderní chemie, anatomie a fyziologie.
4. Tradiční symbolický a šamanský pohled
Další způsob vnímání rostlin nacházíme v některých původních a šamanských tradicích. Rostlina zde není chápána pouze jako zdroj chemických látek, ale jako živá součást přírody, která může člověku symbolicky zprostředkovávat určitou kvalitu.
V tomto pojetí se například pozoruje charakter rostliny, její způsob růstu, prostředí, ve kterém žije, její odolnost nebo schopnost přizpůsobení. Tyto vlastnosti mohou být následně vnímány jako obraz určitých kvalit, které člověk může rozvíjet také v sobě.
Přeslička rolní může být v symbolické rovině spojována například s odolností, pevností, schopností přizpůsobení a návratem k přirozenému životnímu rytmu.
Tento přístup nelze zaměňovat s vědeckým dokazováním léčebných účinků. Jeho význam spočívá především v jiném způsobu vnímání vztahu člověka, rostliny a přírody.
Rostlina jako celek
Cílem studia české fytoterapie v naší škole není vytvořit pouze seznam rostlin a jejich účinků. Chceme studenty naučit rostliny poznávat, rozlišovat a chápat v širších souvislostech.
Student by měl postupně získat schopnost určit rostlinu v přírodě, znát její botanické vlastnosti, používanou část, správný způsob sběru a zpracování, hlavní obsahové látky a současné poznatky o jejím působení. Současně se seznámí s tradičními evropskými a českými způsoby hodnocení rostlin a s vybranými principy dalších tradičních systémů.
Velmi důležitou součástí výuky bude také bezpečnost. Znalost léčivých rostlin zahrnuje nejen vědomost o tom, kdy může být rostlina užitečná, ale také kdy ji nepoužívat, jaké může mít nežádoucí účinky, s jakými léky může interagovat a kdy je namístě vyhledat lékařskou péči.
Rozhodli jsme se věnovat zvláštní pozornost především českým a evropským léčivým rostlinám. Jsou součástí prostředí, ve kterém žijeme, a jejich používání má v našem kulturním prostoru dlouhou tradici. Zároveň chceme studenty vést k tomu, aby se na okolní přírodu nedívali pouze jako na zdroj surovin, ale aby se naučili rostliny skutečně pozorovat a rozumět jejich místu v ekosystému.
Česká fytoterapie pro nás proto představuje setkání tradice, přírodovědného poznání a praktické zkušenosti. Nechceme stavět jednotlivé přístupy proti sobě. Chceme studentovi dát nástroje, pomocí kterých může rozlišovat mezi tím, co je vědecky doložené, co vychází z historické zkušenosti a co patří do symbolické nebo filozofické roviny.
Právě schopnost tyto roviny rozpoznat a správně s nimi pracovat je základem skutečně hlubokého porozumění léčivým rostlinám.
Slovník latinských názvů léčivých účinků rostlin
